německá doga

Doga patří mezi velmi stará psí plemena. Obrázky podobně vypadajících psů můžeme najít už na egyptských artefaktech z období 3000 l. př. n. l. První písemné zmínky pocházejí z roku 1121 př. n. l. a najdeme je v čínské literatuře. Postupem času se doga rozšířila do okolního světa. Společně s Asyřany se dostala k Řekům a Římanům. Pro svou velikost byla často využívána jako pes k válečným účelům nebo pro lov velkých zvířat, například divokých kanců.
V 16. a 17. století byla doga často chována německou šlechtou. Německá knížata chovala dogy nejen jako pomocníky při lovu, ale stále častěji také jako společníky. Postupně docházelo k prošlechtění dog s jinými plemeny včetně chrtů. V jednotlivých oblastech byla doga chována pod různými názvy a vyskytovala se v různých barevných varietách. K celkovému sjednocení a ustálení typu došlo v roce 1880 v Berlíně. O osm let později byl založen vůbec první německý chovatelský klub. Němečtí chovatelé mají největší podíl na celkově klidném a vyváženém charakteru psa. Z původně agresivního a temperamentního psa se jim podařilo vyšlechtit klidného a mírného společníka, jakým je doga dnes.